Popis situace:
V pondělí 23. května nás měla začít ovlivňovat vlnící se studená fronta, která se však nad ČR už spíš rozpadala. Přesto se nad námi nacházela mírně labilní vzduchová hmota, jejíž rozložení se dokonce celkem překrývalo i se zvýšenou dynamikou prostředí, což dávalo jistou šanci na výraznější bouřkové projevy včetně možného výskytu supercel. Především mělo docházet k vyšším srážkovým úhrnům díky tomu, že bouřky opakovaně vznikaly nebo přecházely stejné lokality. Zároveň se dal v bouřkách očekávat výskyt krupobití či silnějších nárazů větru.
 |
Aerologická sondážka z Prahy-Libuše z termínu 12:00 UTC zobrazující vyšší hodnoty MU CAPE i nezanedbatelný střih větru ve vrstvě 0-6 km.
Velikost: 32 kB |
Pozorování:
J. Džugan, D. Erban, V. Bešťák, H. Kuzmová, L. Opalecký
Od první a poslední bouřky roku uplynul měsíc a půl a prozatimní průběh sezóny byl nejbídnější od roku 2007, kdy jsem se jimi začal hlouběji věnovat. To se ale mělo dnešního dne konečně zlomit. Chystala se dorazit rovnou jedna z majoritních situací s podmínkami pro tvorbu supercel. CAPE mělo být mezi 1000 až 1500 J/kg, střih větru ve vrstvě 0-6km okolo 20m/s a helicita přes 150m/s, což na supercely bohatě stačilo. Hlad po bouřkách byl po jejich dlouhé absenci tak obrovský, že jsme se dokonce ještě týž den domluvili s Ašskými kolegy na společném výjezdu. Naše předběžná vize byla nastartování bouřek na Šumavě. Bouřky pak dále měly postupovat směrem k severu přes jižní Čechy, dále přes Brdy do středních Čech. Proto jsme se rozhodli vyrazit někam na pomezí Příbramského a Píseckého okresu někam k Březnici.
Již v době našeho shledání v Plzni bouřky nad Šumavou skutečně vystřelily, pokračovaly zvolna k severu až severovýchodu, chovaly se tak, jak jsme původně předpokládali. Zhruba na Strakonicku už začaly vykazovat bílá jádra a vzhledem k jejich stáčení k příhlédnutí k dynamickým podmínkám jsme přemýšleli o jejich supercelární povaze. Následný vizuální kontakt se severní buňkou někde za Spáleným poříčím nás o ní jen přesvědčil. Zastavili jsme a počali sledovat její vývoj.
Zpočátku byla její vtoková oblast plochá a diskovitá, časem se ale vytvořil wall cloud. Bouře vizuálně rotovala, což potvrdil svým timelapsem Dominik Erban. (viz konec článku) Bouře však postupovala na nás, proto jsme po chvíli změnili pozici, aby nás nezasáhlo krupobití a vyjeli jsme pár kilometrů před bouři mimo trajektorii jejího postupu. Když nás jádro bouře míjelo západně, pozorovali jsme clear slot, což je další typický znak supercel související se zadním sestupným proudem.
Supercela nás bezpečně obešla, pak postupovala dále nad Brdy. Poté jsme se opět přesunuli dál na místo s výhledem na jižní bouři. Ta měla již zřetelně vyvinutý wall cloud, u kterého bylo vidět, jak se vyvíjí a nasává si vlhkost ze srážkového pásma vpravo.
I po tom všem, co jsme vizuálně v terénu, nebo na radaru spatřili, jsme na diskuzích narazili na názor vyvracející supercely, což jsme logicky nepřijali příliš nadšeně. V následujících minutách jsme však zjistili od ČHMÚ, že rotace obou bouří je patrná na doppleru. Frustrace se tedy změnila v radost, že se naše původní domněnka nakonec potvrdila.
Druhá bouře se mezitím dále blížila. Ještě jsme však stihli pořídit skupinové foto :-).
Když ale byla situace nebezpečná a srážkové pásmo se blížilo, vyrazili jsme opět k východu. Cestou jsme ještě pořídili několik fotek.
Na konci obce Březnice jsme chtěli odbočit k severu na Příbram a bouři předjet, stejně jak jsme to udělali s tou první. Uzavírka mostu nám to překazila. Jediná cesta vedla na jih, přímo do jádra bouře. Snažili jsme se ještě bouři ještě předjet, srážkové pásmo nám však překřížilo cestu. Nejprve padal čistý déšť. Potom se náhle přidaly první ostré údery od krup. Nechtěli jsme poškodit auto, jelikož jsme věděli, že taková bouře může vygenerovat i několika centimetrové kroupy. Naštěstí nefoukal vítr, poblíž byl les, tak jsme zaparkovali pod větvemi stromů. Kroupy sice dopadaly, stromy ale jejich rychlost zmírnily a tak jsme krupobití přečkali naprosto v pohodě. Následovala typická práce hledání co největších krup. Některé největší kusy měly okolo 4cm, jako velikostní pomůcka nám pomohla pětikorunová mince :-).
Poté jsme ještě timelapsovali zadní část supercely a přitom se domlouvali na dalším postupu. Bouře na jihu a východě vykazovaly slábnutí, tak bylo rozhodnuto pronásledovat onu bouři mířící k Praze.
Cestou jsme vjeli do krajiny, která byla zasypána vrstvou krup, u krajnice se jich takto válely haldy. Zastavili jsme tedy u krajnice, kde jsme kroupy opět poměřili. Velikost byla proměnlivá, obvykle od 2 do 4cm.
Pak jsme pokračovali dál po D4, skoro celou trasu D4 skoro až Praze, krajina byla místy úplně bílá jak v zimě. Z tajících krup se tvořily na silnicích jezera vody. Kroupy tu musely nadělat neskutečnou paseku nejen na úrodě.
Z původních dvou CS supercel, tu nyní byla jediná HP supercela, vzniklá spojením obou bouří. Chtěli jsme si tu bouři ještě nadjet po Pražském okruhu někam nad letiště, jelikož bouře šla velmi pomalu. Dala by se tak zlehka stihnout, dopravní situace na D5, možná způsobená právě krupobitím, však způsobila dopravní zácpu, která se táhla až na západní část okruhu. Ta nakonec naší původní myšlenku úplně zhatila. O HP supercelu se však naštěstí postarali již naši kolegové. My jsme v zácpě trčeli asi hodinu, než jsme se popojízděním dostali na konečně první výjezd. Museli jsme jet po staré plzeňské silnici do Berouna. Tam jsme se rozloučili s ašskou partou a vydali se vlakem do Plzně.
Nakonec timelapse od Dominika Erbana:
Video z celé naší akce:
Radarová animace:
 |
Radarová animace postupu HP supercely. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 7164 kB |
Kompletní fotodokumentace:
http://lubosopalecky.rajce.idnes.cz/Dvojice_supercel_ve_strednich_cechach_23.5.2016
D. Neumann – Příbramsko
L. Kiliánová – Unhošť, okr. Kladno
Letošní bouřková sezona nezačala nijak slavně. O to více jsme se těšili na 23. května, na nějž modely slibovaly hodnoty vhodné pro supercely. Při každém lovu bouřek se řídím hlavně šestým smyslem, ale samozřejmě zohledňuji jak modely, tak sondážky, atd.
Ráno jsme se s kamarádem sešli na nádraží v Praze Libni, kde jsme na poslední chvíli změnili plán kam vyrazit. Vydali jsme se vlakem do Prahy – Podbaby, odkud jsme se přemístili na Masarykovo nádraží a odtud se mohli vydat na západ od Prahy. Váhali jsme zda zvolit Hostivici, Jeneč, či Uhnošť. Nakonec vyhrála Hostivice. Dohodli jsme se, že najdeme, kde je nový val pro spottery a obhlédneme, zda-li by zde bylo dobré pozorovací místo pro bouřky. Čím více jsme se k valu blížili, tím méně se mi líbilo, že zde není vůbec kde se ukrýt před případnými kroupami. Výhled je zde ale celkem dobrý. Vzhledem k tomu, že se toho na obloze ani na radaru zatím moc nedělo, vyšli jsme na val, rozložili deku, uvařili si kafe, posvačili a sledovali a fotili letadla.
Čas utíkal a já byla stále netrpělivější. Cítila jsem, že ve vzduchu něco „visí“. Na radaru se objevila první slabá buňka u Sušice na Šumavě. Následně se v jihozápadní části ČR objevila další. Bouřky postupovaly k severu. Obě pak začaly sílit, jedna z nich o něco později zeslábla a na radaru se objevila další. Pak už jsem doslova hypnotizovala radar a analyzovala každou aktivitu. Bouřkové kovadliny byly sice protáhlé, ale to naštěstí nenapomohlo k zániku bouřek. Vznikl celý systém bouřek, který se začal propagovat směrem k Praze. Do poslední chvíle jsme váhali, zda-li zůstat, kde jsme byli, nebo se přemístit do Unhoště. Věděli jsme, že k nádraží je to pěkný kus cesty pěšky a vlak ve směru na Unhošť jezdí jeden za hodinu. Nervozita sílila. Najednou jsem se rozhodla, že se přemístíme. Ihned jsme sklidili všechny věci a skoro museli běžet na nádraží, abychom vlak stihli. Naštěstí se zadařilo. Ještě z vlaku jsme pokukovali, zda-li by v jiné stanici nebylo lepší místo k pozorování. Průvodčí jen kroutila hlavou, když jsme jí oznámili, že vlastně ještě nevíme kde vystupujeme. Varovala nás, že venku je černo a že budou bouřky. Když jsme konstatovali, že je právě jedeme fotit, vypadala, že nezbývalo moc k tomu, aby zavolala Chocholouška :-).
Nakonec stejně vyhrála Unhošť. Na místo jsme dorazili lehce po 16. hodině a vybrali si pozici u pole kousek za nádražím. Zkontrolovala jsem radar a zjistila, že se přímo k nám blíží bílé jádro. Obloha byla zahalena bílošedou jednolitou oblačností. Tušila jsem, že tato „stěna“ musí ukrývat zajímavou bouřkovou strukturu. Deset minut čekání na nový snímek se jako vždy zdálo nekonečných. Většinou to pak už vzdám a řídím se v terénu vlastním instinktem. Přišly silné nárazy větru a my se pomalu přemístili blíže k nádražní budově. To už se začaly objevovat kontury poukazující na to, že tohle bude opravdu velké. Měla jsem o to větší radost, že tu se mnou byl kamarád, který ještě neměl možnost na společném lovu nafotit supercelu. V tento moment už jsem tušila, že právě ona se k nám blíží, což bylo později potvrzeno. Stáli jsme tu a fotili mohutné čelo s wallcloudem. Když už jsme měli bouřku téměř nad hlavou, rozhodla jsem se ukrýt v nádražní čekárně, zatímco kamarád, který je zvyklý na pobyt venku v silných bouřkách, se ještě odmítal schovat. Po chvíli, kdy jsem zevnitř pozorovala oblačnost, která už se doslova točila nad budovou, přešel původní deštík v přívalový déšť. To už i kamarád vyhledal úkryt. S úžasem jsme sledovali něco, co jsem nikdy předtím při lovu bouřek nepozorovala, a to liják, který se doslova točil do kruhu. Snažila jsem se to celé nafilmovat. Když přijel vlak ve směru do Hostivice, vběhli jsme do něj. I za těch pár sekund jsme byli promáčení skrz na skrz. Po cestě do Hostivic jsme pak podél trati viděli hromady krupek. Byla to jedna z nejlepších bouřek, co jsem zatím měla možnost pozorovat. Akorát mě trochu mrzelo, že o kroupy se podělila někde jinde. Teď už jen doufám, že zase někdy brzy ulovíme něco takového.
J. Drahokoupil, D. Müllerová, T. Novotný – Unhošť, okr. Kladno
text: Honza
Když už to vypadalo, že letošní začátek bouřkové sezóny snad ani pořádně nebude, tak nakonec přišlo pondělí 23. května a s ním i situace, která nakonec nebude hned tak zapomenuta. Už pár dní dopředu jsme vyhlíželi modely a zajímali se, co že nás to v pondělí asi tak bude čekat… aby taky ne, člověk už pomalu ani nevěděl, jak vlastně taková bouřka vypadá… Modely se však celkem zásadně neshodovaly… zatímco Aladin dával na odpoledne poměrně dost srážek na západní půlku Čech, GFS je dával spíš na Vysočinu. Aby toho nebylo málo, předpověď Estofexu to pojala šalamounsky a dala nám sice poměrně rozsáhlou oblast se stupněm 1, ale přitom šanci na bouřky jen 15%. No, jak se odpoledne ukázalo, Estofex se u nás tentokrát netrefil…
Již v ranních hodinách, když jsme se všichni vydávali do práce, přinášel pohled na oblohu potěšení, protože „ráno castellany viděti, odpoledne bouřku očekávati“ :-). Tomášovi se dokonce povedlo vyfotit i formu horse shoe funnelu…
První bouřky se začaly vyvíjet už kolem poledne v oblasti Šumavy a poměrně dlouho se nemohly „utrhnout“ z místa. Kovadliny se však rychle protahovaly k SSZ, a tak bylo zřejmé, že tam je nějaká dynamika. Po druhé hodině odpolední se jádra bouřek dala konečně do pohybu, ovšem nezamířila ve stejném směru jako kovadliny, ale vydala se nejprve severním a později SSV směrem. To už bylo zřejmé, že jsou dobré podmínky střihu větru… a situace začala vypadat podezřele.
 |
Radarová animace zobrazující vznik bouří v Pošumaví a jejich následný postup směrem do Středních Čech. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 6792.6 kB |
Bouřky dále postupovaly ve své trajektorii do Středních Čech a hodnoty odrazivosti dvou nejdominantnějších jader začaly dosahovat vrcholu standardní stupnice – tedy 60 dBZ. To znamenalo jediné – bouřky budou lokálně produkovat krupobití, což bylo potřeba zohlednit, protože jsme netoužili si nechat rozbít auto hned na prvním větším výjezdu tohoto roku.
Když jsme se s Dášou po práci sešli, hned jsme vyrazili na předem vytipované místo nad Zbečnem – na vyhlídku Pěnčina, kde jsme tak nějak předpokládali, že bychom mohli mít pěkný výhled na přicházející bouři. A skutečně je to pěkné místo, kde by za jiných okolností byl super výhled. Tento den však dohlednost nebyla kdovíjaká a přestože jsme viděli na jihu temno a slyšeli jsme vzdálené hřmění, rozhodli jsme se místo po krátké chvíli opustit.
Situace se totiž začala vyvíjet dramatičtěji, než jsme předpokládali. Bouřky, které se k nám neodvratně blížily, se totiž rozhodly stát supercelami a my jsme nabyli dojmu, že z tohoto jinak pěkného místa by nás mohly minout z východu, což by nebyla úplně ideální situace (nehledě na to, že lokalita, kde jsme byli, by se jen obtížně kvapně opouštěla v případě nečekaného vývoje – a když nám přišla fotka auta rozbitého od krup údajně od Příbrami, tak nám to taky moc nepřidalo). Zvažovali jsme tedy návrat k Praze, ale cestou jsme se potkali s Novotnými a vydali se společně k Unhošti, kde jsme po krátké diskuzi vytipovali místo vhodně pro pozorování příchodu bouří. Zase jednou společná akce, to určitě dopadne dobře, jako skoro vždy…
 |
Radrová animace zobrazující slučování dvou supercel v jedno velké jádro těsně před Kladnem. Křížek značí Unhošť. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 4579.1 kB |
Rozbalili jsme tedy naši techniku a čekali, co bude. Zkraje jsme zkoušeli štěstí s triggery, ale světe div se, ono se moc neblýskalo. Prakticky většina blesků byla zřejmě ukryta v jádru bouře, které jsme zatím neviděli. Foukal mírný vítr asi kolem 3 m/s směrem do bouřky, což jsme považovali za dobré znamení. Chvilku začínalo pokapávat, ale naštěstí hned přestalo… Nastal klid před bouří… A pak to přišlo. Pomalu ale jistě se začaly rýsovat kontury bouře. „Je tam shelf“? a „tamhle je to nějaké snížené“. To vypadá jako HP supercela. Ona to bude HP supercela. Nastává panika… jak nejlíp to vyfotit? Kolik asi máme času? No moc ne. Dáša s telefonem u ucha s se zrcadlovkou v druhé ruce předávala informace od Davida, že to bude špatný, ať tam odsud hned vypadneme že můžou být klidně i 5cm kroupy nebo i tornádo schované ve srážkách, zároveň se snažila fotit, co šlo. Tomáš rychle pořizoval timelapse, panoramy a skupinové foto a já jsem se střídavě pokoušel o totéž.
Bylo také na čase se rozhodnout, kam se pak pojedeme schovat. Moc času nám nezbývalo. Čelo bouře se blížilo kvapně. Za dramatickým vzhledem oblačnosti prosvítala tyrkysová a my jsme tušili, že to znamená přítomnost krup. A jejich skutečnou velikost jsme rozhodně nehodlali zjišťovat přímo. Fotíme poslední snímky a na poslední chvíli se evakuujeme. Tomáš s Evou do Unhošti na benzínku, kam se jen tak tak vejdou a my s Dášou k OC Šestka, kde se případně můžeme pokusit ještě o pár fotek, než to tam dorazí a pak se můžeme schovat na kryté parkoviště.
Po příjezdu na Šestku je nám čelo bouře stále v patách, ale stíháme pořídit ještě pár fotek a máme možnost sledovat, jak se na letišti vypořádávají s nástupem bouře. Pár statečných pilotů ještě sedá na RWY 30 a ještě se někdo stihne dostat na poslední chvíli do vzduchu, ale pak provoz na chvíli ustává, protože v tomhle by letěl jen blázen.
Manévrem k Šestce jsme se nakonec úplně vyhnuli kroupovému jádru. Zvažovali jsme, že bychom se po přechodu bouře vydali za ní a sledovali, co kde napáchala, ale pak jsem si uvědomil, že míří přímo k mé domovině… „Brandýské oko dneska asi nefunguje“, pomyslel jsem si… Nakonec jsme se vydali po D7 ke Slanému, protože bouře se tvářila, že opět nabírá na síle… soudě podle odrazivosti. A tak jsme objeli Slaný a v okolí Královic jsme pátrali spadu krup. Místy byly, místy ne. Bylo vidět, jak moc lokální je o jev. Stačilo popojet kilometr a kroupy nebyly nebo naopak.
Poté jsme se stavili omrknout případné škody na Brandýsku a dali si večeři. Pak byl opět čas na nějaké fotky… k Praze se večer blížila další konvekce, která se sporadicky pokoušela o bouřkovou činnost a to už byl čas si taky ten den vyfotit nějaké ty blesky. Moc jich nebylo a většina opět mezimračných, ale tak po odpoledním dramatu u Unhošti nám to už ani moc nevadilo…
Stejně jako my i Tomáš cestou domů zjišťoval možné škody a největší akumulaci krup a utrhané větve objevil v obcích Velká Dobrá a Doksy…
Večer se pak také nechal zlákat slabými bouřkami, které měly zakončit dnešní úspěšný den…
T. Chlíbec – Unhošť – Fialka, okr. Kladno
M. Janoušek – Slánsko
Když jsem odpoledne na radaru v práci uviděl, jak se v jihozápadní části ČR objevila dvojice silných bouřek hemžících se bílými pixely, hned jsem se na něco vymluvil a odjel domů. Tam jsem k překvapení zjistil, že bouře ještě zesílily. Situaci navíc vyostřoval fakt, že směr postupu spadal do severovýchodního kvadrantu, čili ta věc se k nám přibližovala. Začalo nebývale bedlivé sledování radaru spojené s nervozitou. Každý další pětiminutový snímek měl už konečně rozhodnout, jestli alespoň jedna z bouří míří na nás, nebo to jde celé vedle. Nejprve se zdá, že to táhne trochu východně, ale není to úplně jednoznačné. Po nějaké době se směr jaksi nepatrně mění a systém zamířil – zdá se rovnou na nás! Vyjel jsem tedy ihned obhlédnout oblohu – prozatím jen na kole. Nic zajímavého ještě ale vidět nebylo, tak jsem se znovu vrátil zkouknout aktuální data. Směr Slaný se skutečně potvrdil. Vzhledem k významnosti situace jsme se rozhodl vzít si auto, kde je lepší možnost přesunu a hlavně úkryt před deštěm a blesky.
Vyrazil jsem na nedaleké pozorovací stanoviště, které vyniká dobrým výhledem na jižní stranu – konkrétně u obce Tuřany. Pohodlně a v předstihu jsem se dostal na místo. Pohled na bouři byl už zajímavý. Těsně nad horizontem se táhnul sice zatím nezřetelný, ale evidentně silný shelf-cloud. Postupně se západním směrem od bouře začalo rýsovat srážkové pole situované blíže k místu pozorování, ze kterého byly slyšet občas hromy, nebo vidět blesky. Mezitím se shelf-cloud přiblížil a začala být vidět zajímavá struktura s nápadnými znaky silné bouřky. S dalším přibližováním ale nastalo trochu zklamání. Struktura byla pořád velice nekontrastní a již déle před nástupem čela bouře začalo pršet. Přidalo se několik bližších hromů, z nichž jeden – velmi silný – uhodil někam do Slaného. Srážky zesílily na liják a obloha nabyla jednotvárného vzhledu. Nezbývalo tedy, než se vrátit domů.
Jak jsem otočil auto, všiml jsem si zajímavé ostře ohraničené základy směrem východně, z čehož mne napadlo, že tato část bouře by mohla být fotogeničtí. Jakmile jsem vyjel z nejsilnějšího deště, potvrdilo se, že bouře má nyní překvapivě velmi zajímavou základnu. Rozhodl jsem se, že jí ještě trochu nadjedu, abych si udělal pár fotek ještě odtud. Plný netrpělivosti jsem se zastavil hned na protějším kopci. Základna byla najednou doslova ohromující. Jistě musela z nějakého důvodu zesílit, anebo byla předtím pozorována příliš východně. Udělal jsem si pár slušných fotek, ale bylo to už velmi blízko, tak se pokračovalo v klikaté cestní síti severním směrem. Hned na dalším kopci jsem ale neodolal další zastávce na pár fotek a skoro stejnému počtu vteřin pohledu. Bouře snad jakoby byla ještě blíže, než na tom kopci předchozím.
 |
Radarová animace přechodu bouře přes Slánsko… © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 4577.3 kB |
Cesta tedy zakrátko pokračovala. To však dlouho silnice nevedla přes žádné místo s výhledem, nebo zase nebylo možné kde zastavit. V zádech byl vidět děsivý mrak s podivnou sníženinou základny, který jsem si marně přál mít před objektivem dlouhé roky, ale možnosti focení takhle z auta jsou opravdu nečekaně omezené. Najednou vidím nějakou odbočku směřující do blízké vesničky, kterou jsem se hned vydal. Následovalo krátké klikatění uličkami, a pak najednou jakýsi výjezd na pole jižním směrem. Ten jsem ihned použil. Bouře byla překvapivě opět doslova na spadnutí! Skutečně černý silný mrak, místy jemně do zelena. V tomto případě již neurčitého tvaru, avšak v žádném jeho místě nešlo ani náznakem říct, že by to tam bylo nějak slabší, nebo něco v tom smyslu. Rozklepanýma rukama jsem se opět pokoušel něco fotit, ale zaskočila mne potřeba příliš dlouhých expozic. Nedokázal jsem tak rychle improvizovat a po nějakých třech stisknutí spouště už začaly padat první kapky. Společně se sílícím větrem pak nemělo cenu se o nic dalšího pokoušet.
Schoval jsem se do auta, což bylo vskutku výhodou v takovýchto situacích. Pak ale najednou slyším strašné rány. „KROUPY! SAKRA! Vždyť stojím před jednou z těch bouřek, na kterou se dávala ta výstraha. Jak jsem si mohl myslet, že se mně to netýká. A je po autě!“ – To vše mi během pár vteřin blesklo hlavou. Rychle nastartovat, plyn, ale nešlo se tam otočit, musel jsem po kouskách couvat a popojíždět tam a zpátky. Mezitím samozřejmě bouře nabírala na síle, kroupy přibývaly, nervy pracovaly… . Vidět skoro vůbec nebylo, protože vzduchem se hnaly bílé provazy deště namíchané s listy a větvičkami. Byl to zvuk, jako když mi sypou štěrk na auto. Okno zas vydávalo zvuky, jako když do něj někdo střílí. Uličkami jsem se vymotával jako při nějakém závodním slalomu a přiznám se, že něco jako bezpečnost silničního provozu bohužel nebylo to první, o co jsem se snažil. Když jsem konečně nabral nějaký směr a začal z bouřky vyjíždět, kroupy postupně téměř ustaly a měl jsem pocit, že to mám za sebou. Pak k dalšímu zděšení začaly znovu sílit a rozjelo se to zase naplno. No byl to horor! Noha přitom jakoby mi zamrzla na plynu. A když jsem si myslel, že bych měl aspoň trošku přizpůsobit jízdu stavu a povrchu vozovky, najednou mně kdosi znenadání předjel nejmíň 150-kilometrovou rychlostí :-(.
I mně s rychlostí poloviční se nakonec podařilo vyjet. Zdálo se, že kroupy snad na autě nic vážnějšího nezpůsobily. Jak byly velké, to jsem si ani nestačil všimnout. „Bojovka“ ale pokračovala. Najednou zjišťuji, že jsem asi špatně odbočil a žene mně to západně na Louny. Bezmála jsem se vracel zpátky do bouře! A pořád žádná odbočka na sever. Netrvalo dlouho a znovu padaly srážky – zatím jen dešťové. A pak naštěstí příležitost změnit směr, takže jsem těsně před tím uhnul. Po nějakou dobu jsem se opět vzdaloval a získal si menší odstup. Zelené mraky, které zakrývaly půl oblohy, už působily jako strašák, a jakoby před nimi nebylo úniku.
Při průjezdu vesnicí Chotěšov, která je asi 25 km vzdušnou čarou severně od Slaného, jsem zahlédl docela hustý porost tvořený několika stromy. Rozhodl jsem se, že to zde přečkám a ihned jsem zaparkoval. Podotýkám, že něco takového určitě není dobrý nápad, protože takovýto velký strom může ve větru spadnout a zdemolovat auto. Vzhledem k tomu, že příliš silný vítr se v bouřce neobjevil, zaparkoval jsem pod nimi s tím, že v případě, že by se stromy nějak nebezpečně nakláněly, popojel bych z jejich dosahu. Bouře opět s nástupem neotálela. Přišly velmi intenzivní srážky s krupobitím a chvílemi se zdálo, že i skrz koruny stromů budou pokoušet, co auto snese. Během chvíle nebyl na návsi strom, který by neobsadilo nějaké auto. Dokonce jsem zřejmě překážel. Podle všeho ale už bouře v těchto místech nebyla tolik intenzivní. Po jejím ústupu jsem konečně otočil zpátečním směrem s tím, že snad už nic tak hrozného nepotkám.
Cestou jsem měl možnost projíždět přímo územím, kudy bouře procházela. Upoutaly mne louže na polích, z nichž největší měřila snad 70 metrů. V půli cesty bylo ale pozorování země na chvíli přerušeno, neboť jsem spatřil novou bouřku, která postupovala od jihu. V dálce měla ještě poměrně zajímavý shelf-cloud a docela zlověstně z ní hřmělo. S příchodem ale postupně slábla, a tak jsem opět začal pozorovat spíše jevy na zemi. Před obcí Zlonice jsem znovu zastavil u jedné louže na poli. Při výstupu z auta jsem si všiml, že v trávě leží ještě kroupy! Ihned jsem je začal sbírat a přeměřovat. Největší měla průměr 2,3 cm. Sběr krup ukončil déšť z nové bouřky. V dalších obcích jsem viděl opakovaně naplaveniny krup – o rozloze max. několika m2. Také byly vidět pytle s pískem před garáží.
Bouřková událost tohoto dne se zapisuje jako největší krupobití co do průměru krup za celou dobu mého pozorování. Bylo překonáno dosud rekordní krupobití z 21.8.2000, kde byly kroupy veliké kolem 1,5 cm. Dalším velmi důležitým závěrem pro tuto lokalitu je, že jevy jako Slánská bouřková díra, nebo nepoměr bouřek mezi Čechami a Moravou nemusejí vždy tak spolehlivě platit. Velkou zajímavostí je také fakt, že tohle do Slaného přišlo jako první bouřka sezóny, jež ještě včera měla nejlépe vykročeno na nejhorší sezónu za celou dobu pozorování.
Díky poměrně výrazné situaci si Vám dovolujeme ukázat i rozšířená radarová data poskytnutá Českým hydrometeorologickým ústavem.
 |
Korigovaná data radarové odrazivosti nízkohladinového scanu 0.3deg z radaru Brdy. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 10249.9 kB |
 |
Nekorigovaná data radarové odrazivosti nízkohladinového scanu 0.3deg z radaru Brdy. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 10922 kB |
 |
Data radiálních rychlostí nízkohladinového scanu 0.3deg radarem Brdy. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 9582.5 kB |
 |
Polarimetrická data z radaru Brdy – produkt HYDROCLASS určující druh skupenství detekovaných částic. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 9906.5 kB |
 |
Čára zobrazující, jakým směrem a jakou bouřkovou buňkou procházel následující RHI scan z radaru Brdy. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 192.6 kB |
 |
RHI scan z radaru Brdy azimutu 49deg. v čase 14:54 UTC zobrazující nekorigovanou odrazivost řezu jedné bouřkové buňky. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 55.6 kB |
 |
RHI scan z radaru Brdy azimutu 49deg. v čase 14:54 UTC zobrazující radiální rychlosti uvnitř bouřkové buňky. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 21.4 kB |
 |
RHI scan z radaru Brdy azimutu 49deg. v čase 14:54 UTC zobrazující skupenství detekovaných srážek uvnitř bouřkové buňky. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 26.7 kB |
Na závěr článku přikládáme další produkty související s pozorovanými bouřemi:
 |
Snímek z družice MSG v pseudoviditelném spektru barev zobrazující konvektivní bouře nad ČR. Křížek značí Unhošť. © Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT Velikost: 670.2 kB |
 |
Snímek z družice MSG v tepelném pásmu zobrazující bouři se studeným U. Křížek značí Unhošť. © Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT Velikost: 558.8 kB |
 |
Radarová sumace pole maximální odrazivosti za 24h zobrazující deviantní postup supercelárních bouří oproti ostatní oblačnosti. © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 209.8 kB |
 |
Pravděpodobnost výskytu krup na 24h sumaci. Více o tomto produktu zde: http://www.bourky.com/slovnik-stormchasera/#h © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 250.2 kB |
 |
24h sumace z bleskové sítě Blitzortung.org © Blitzortung.org Velikost: 31.7 kB |
 |
Rozložení hustoty bleskových výbojů za 24 hodin. © Blitzortung.org Velikost: 93.2 kB |
Za poskytnutí rozšířených radarových dat velice děkujeme radarovému oddělení Českého hydrometeorologického ústavu.
Související odkazy:
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=50&t=1631 – Bouřky 23. 5. 2016 ve fóru A.S.S.
